Objevování Zillertalských Alp, 2. část

Další období bylo vysoce poznamenáno rozsáhlou turistickou aktivitou a trvalo zhruba do roku 1866. Bylo iniciováno zejména v roce 1858 horolezci Paulem Grohmannem a Antonem von Ruthnerem.

Předtím, a to roku 1856, byl uskutečněn pouze jediný důležitý prvovýstup na Reichenspitze (3.303 m.n.m.) jedním anonymním sedlákem z Prettau. V letech 1865 - 67 zdolal Paul Grohmann vrcholky Hochfeiler a Olperer, Ruthner byl v pohoří Zillertalské Alpy úspěšný na vrcholku Schwarzenstein.

Ruthnerova hlavní zásluha ale spočívá především ve vypracování kartografických prací, s nimiž se spolu s Grohmannem podíleli na založení rakouského alpského svazu, k němuž došlo dne 19. listopadu 1862.

V roce 1865 vyrazili do Zillertalských Alp britští horolezci G. H. Fox, Douglas William Freshfield a Francis Fox Tuckett se svými horskými průvodci François Devouassoudem a Peterem Michelem, a vystoupili poprvé na Großen Möseler.

Druhá britská výprava sem dorazila v roce 1872 a vedl ji W. H. Hudson, C. Taylor a R. Pendlebury. V literatuře se tato výprava uvádí jako prvovýstup na Turnerkamp. Roku 1867 vedl v této oblasti rozsáhlé průzkumné práce Carl Sonklar.

Po založení alpského klubu došlo k ještě silnějšímu rozvoji cestovního ruchu v Zillertalských Alpách, což s sebou neslo též budování silnic a výstavbu horských chat, kde mohli turisté při náročných túrách najít své útočiště k odpočinku a občerstvení.

Nejprve začala berlínská sekce v roce 1879 se stavbou Berliner Hütte (Berlínská chata), pražská sekce navázala roku 1881 se stavbou Olpererhütte a v roce 1930 dokončila stavbu Friesenberghausu, čímž skončila se stavěním horských chat.

Dokončením výstavby Zillertalské železnice v létě roku 1902 se Zillertalské Alpy doslova otevřely turistům z celé Evropy. Hory byly snadno přístupné a hospodářský rozmach, zejména v turistické oblasti, tu pokračuje vlastně dodnes.